Zápisky z barvířské dílny

Přírodní barvení tkanin od odvařeného vlákna po ustálený odstín

Gobrarve je psaný archiv postupů, které stojí mezi surovou látkou a barvou, jež na ní vydrží. Vedeme poznámky o přípravě vlákna, mořidlech, rostlinných lázních, indigové kypě a péči o hotovou tkaninu — v pořadí, v jakém se s nimi v dílně skutečně pracuje.

Přadena vlny vytažená z indigové kypy, z nichž odkapává modrá lázeň — Přadena krátce po vytažení z kypy: modř se plně objeví až po styku se vzduchem.

Co na těchto stránkách najdete

Texty vznikají jako průběžné zápisky z práce s rostlinnými barvivy. Nejsou to návody s garantovaným výsledkem — přírodní barvivo se chová podle toho, jaká je voda, jaké je vlákno a kolik trpělivosti mu člověk věnuje. Snažíme se proto popisovat spíš principy a rozhodovací body než přesné recepty.

Odtučnění a odvařování vlákna před barvením.
Mořidla, jejich role a poměry k hmotnosti vlákna.
Barviva z mořeny, borytu, kůry a cibulových slupek.

Vedení indigové kypy a redukční prostředí.
Teplota, výdrž a vrstvení odstínů.
Eko-print, ustálení, praní a světlostálost.

Příprava a odvařování vlákna

Většina nezdařených barvení začíná dřív, než se do hrnce dostane jediná rostlina. Nová tkanina bývá opatřena šlichtou, avivážemi nebo zbytky olejů z tkaní; bavlna navíc obsahuje přirozené vosky a pektiny. Tyto látky brání rovnoměrnému průniku lázně a výsledkem je skvrnitý, nestejnoměrný povrch.

Rostlinná vlákna se proto odvařují dlouho a razantně: bavlna a len snesou i několik hodin varu s uhličitanem sodným, po kterém se voda opakovaně vyměňuje, dokud neodchází čistá. Živočišná vlákna se chovají opačně. Vlna ani hedvábí nemají rády prudké teplotní skoky ani silné zásady, takže se čistí vlažnou lázní s neutrálním mýdlem a nechávají se chladnout pozvolna přímo v hrnci.

Na co se dívat před barvením

Vlákno namočené ve vodě se má rovnoměrně smáčet; místa, která zůstávají suchá, ukazují na zbytkovou úpravu.
Odvařovací voda má na konci odcházet bez zákalu a bez pěny.
Vlákno se do barvicí lázně vkládá vždy mokré a odkapané, nikdy suché.
Materiál se váží v suchém stavu — všechny poměry mořidel i barviva se počítají z této hmotnosti.

Mořidla a jejich role

Mořidlo je prostředník. Většina rostlinných barviv se na vlákno neváže sama o sobě dostatečně pevně; kovový iont vytvoří mezi vláknem a barvivem stabilní vazbu, která přežije praní i světlo. Bez tohoto kroku bývá odstín napoprvé působivý a po třetím vyprání sotva znatelný.

Nejběžnějším mořidlem je kamenec hlinitý, obvykle v řádu jednotek až patnácti procent hmotnosti suchého vlákna. Rostlinná vlákna se s ním pojí hůř než živočišná, proto se u bavlny a lnu předřazuje ještě příprava taninem — z duběnek, sumachu nebo z odvaru dubové kůry. Železo se používá v mnohem menším množství, protože nefunguje jako pojivo, ale jako posmutňovač: sráží tóny do šedozelené a hnědé, a v nadbytku vlákno křehne.

Praktické zásady

Mořidlo se rozpouští ve vodě zvlášť a teprve pak se přidává do lázně s vláknem.
Lázeň se zahřívá pomalu a vlákno se v ní pohybuje jen zlehka, aby vlna neplstnatěla.
Nádobí na železo se drží stranou od ostatních lázní — stopová kontaminace mění výsledek zbytku dílny.
Mořené vlákno lze usušit a uložit; barvit se dá i za několik týdnů.

Barviva z mořeny, borytu, kůry a cibulových slupek

Rostlinná barviva se dělí podle toho, jak se dostávají do vlákna. Většina jich je rozpustná ve vodě a pracuje se s nimi ve vyhřívané lázni; indigoidní barviva z indigovníku a borytu jsou naopak nerozpustná a vyžadují úplně jiný postup, popsaný v následující části.

Mořena barvířská: Kořen sbíraný po několika letech růstu. Barvivo je citlivé na teplotu: nad zhruba sedmdesát stupňů se červeň ztrácí a odstín se posouvá k rezavě hnědé. Lázeň se proto drží spíš vlažná a delší dobu. Tvrdá voda s vápníkem sytosti překvapivě prospívá.
Boryt barvířský: Evropský zdroj indiga, historicky pěstovaný i ve střední Evropě. Obsah barviva v listech je nižší než u tropického indigovníku, takže na stejnou hloubku modři je potřeba výrazně víc rostlinné hmoty. Chemicky jde ale o totéž barvivo a pracuje se s ním stejně.
Kůra a dřevo: Dubová, olšová nebo březová kůra dává teplé béžové, okrové a hnědé tóny a zároveň přináší do lázně tanin, který funguje jako přídavné pojivo. Kůra se sbírá z popadaných či prořezaných větví, ne z živých kmenů.
Cibulové slupky: Kuchyňský odpad, který dává překvapivě sytou paletu. Žluté slupky vedou k oranžově zlaté, červené k hnědorůžové až olivové podle mořidla. Vydatnost je vysoká, ale světlostálost patří k slabším — hodí se spíš na interiérový textil než na závěsy do jižního okna.
Listy a nať: Vratič, řebříček, přeslička nebo listy břízy dávají žluté a zelenožluté tóny. Jsou levné, dostupné a dobře snášejí opakované vyluhování, ale mezi jednotlivými sběry se odstín znatelně liší podle stanoviště a ročního období.

Indigová kypa a redukční prostředí

Indigo se ve vodě nerozpouští. Aby vůbec vstoupilo do vlákna, musí se převést do redukované, tzv. leukoformy — ta je rozpustná a má nažloutle zelenou barvu. Celý princip kypy stojí na udržení prostředí bez kyslíku a s dostatečně zásaditým pH, obvykle mezi devíti a jedenácti.

Redukce může být fermentační, kdy práci odvedou bakterie živené ovocem, otrubami nebo medem, nebo rychlejší, s železnatými solemi či jinými redukčními činidly. Fermentační kypa se rozjíždí několik dní a vyžaduje stálou teplotu kolem třiceti stupňů, zato vydrží pracovat týdny a lze ji dokrmovat.

Dobře vedená kypa se pozná pohledem: hladina má měděně fialový povrchový film, pod ním je lázeň zakalená žlutozelená. Vlákno se do ní vkládá pomalu, aby se nezanášel vzduch, drží se ponořené několik minut a vytahuje se opět beze spěchu. Modř vzniká až na vzduchu, kdy se leukoforma zpět oxiduje.

Průběžná kontrola kypy

Barva lázně: žlutozelená znamená funkční redukci, modrá lázeň znamená nadbytek kyslíku.
pH: příliš nízké zastaví redukci, příliš vysoké poškozuje vlnu a hedvábí.
Teplota: pokles pod dvacet stupňů činnost fermentační kypy prakticky zastaví.
Míchání: pomalé, jedním směrem; pěna se před vložením vlákna odsune stranou.

Teplota, výdrž a vrstvení odstínů

U rozpustných barviv rozhoduje o výsledku dvojice teplota a čas. Vyšší teplota urychlí vyčerpání lázně, ale u citlivých barviv současně mění odstín — mořena je toho nejnázornějším příkladem. Delší výdrž při nižší teplotě dává obvykle čistší a hlubší tón než rychlý var.

Mnoho odstínů nevzniká jedním barvivem, ale postupným vrstvením. Zelená se v přírodní paletě téměř nikdy nebarví přímo: nejdřív se vlákno obarví žlutě, pak se ponoří do indigové kypy. Fialová vzniká podobně z modři a červeně z mořeny. Pořadí přitom není libovolné — indigo se ukládá spíš na povrch vlákna, takže se obvykle nechává jako poslední vrstva.

Po vytažení hlavní várky zůstává v hrnci vyčerpaná lázeň, která má ještě dost síly na světlejší tón. Tyto druhé a třetí lázně bývají tou nejzajímavější částí práce — dávají tlumené odstíny, které se přímým barvením trefují jen obtížně.

Co si zapisovat u každé lázně

Hmotnost suchého vlákna a druh materiálu.
Mořidlo a jeho poměr k hmotnosti vlákna.
Množství rostlinného materiálu, čerstvého nebo sušeného.
Nejvyšší dosaženou teplotu a celkovou dobu výdrže.
pH a tvrdost použité vody.
Pořadí vrstev, pokud se barvilo opakovaně.

Čerstvě natrhané listy a květy rozložené na okrově obarvené lněné tkanině — Rostlinný materiál se skládá na navlhčenou tkaninu těsně před svinutím do svitku.

Eko-print s listy

Eko-print je barvení kontaktem. Listy se pokládají na navlhčenou, předem mořenou tkaninu, ta se přeloží nebo svine na tyč, pevně převáže a poté se dlouho napařuje či vaří. Barvivo přechází z listu přímo do vlákna a zanechává obrys — v ideálním případě včetně žilnatiny.

Nejspolehlivější výsledky dávají listy s vysokým obsahem taninu: dub, javor, ořešák, některé druhy růží a eukalyptus. Rostliny sbírané v pozdním létě a na podzim bývají výraznější než jarní listí. Zásadní je pevnost svinutí; volný svitek pouští barvu do okolí a obrys se rozpíjí.

Zamýšlený tón se dá řídit podložkou. Železný roztok, do kterého se list před položením krátce namočí, posune otisk do tmavé šedozelené, zatímco kamenec ponechá barvu světlejší a teplejší. Svitek se po vyjmutí nechává vychladnout uzavřený, často do druhého dne, teprve pak se rozvíjí.

Pravidla sběru

Sbírat jen z hojných druhů a jen tolik, kolik se skutečně zpracuje.
Nebrat rostliny z chráněných území ani ze soukromých pozemků bez svolení.
Části rostlin a lázně nepatří do zahrady, pokud se v nich pracovalo s kovovými mořidly.
Sušené listy uchovávat v papíru, ne v uzavřených sáčcích.

Ustálení, praní a světlostálost

Po vytažení z lázně není práce hotová. Vlákno obsahuje barvivo, které se na něj jen usadilo a dosud se nenavázalo. Doporučená pauza je proto minimálně několik dní odležení v suchu a ve tmě; teprve potom se textilie pere. Předčasné praní odplaví značnou část odstínu a výsledek působí vybledle už na začátku.

Pere se ve vlažné vodě s neutrálním mýdlem, bez enzymatických pracích prostředků a bez bělicích přísad. První mytí barvu vždy o něco stáhne — to je normální a znamená, že odchází nenavázaný přebytek. Pokud odstín ubývá i při třetím a čtvrtém praní, chyba byla v přípravě nebo v mořidle.

Světlostálost se u přírodních barviv liší řádově. Indigo a mořena patří mezi nejodolnější, taninové hnědi si vedou dobře, žluti z čerstvé natě a barviva z cibulových slupek blednou nejrychleji. Zvláštností přírodní palety je, že vyblednutí probíhá pozvolna a obvykle rovnoměrně, takže látka spíš měkne do tlumenějšího tónu, než aby se rozpadla na skvrny.

Péče o obarvenou tkaninu

Sušit ve stínu, nikdy na přímém slunci.
Skladovat složené ve tmě, nejlépe v bavlněném obalu.
Nepoužívat odstraňovače skvrn na bázi chloru ani perkarbonátu.
Žehlit přes vlhkou látku a bez nejvyššího stupně teploty.
U dlouhodobě vystavených kusů počítat s postupnou změnou tónu jako s běžnou vlastností materiálu.

Kontakt

Gobrarve je informační a redakční projekt. Neposkytuje barvířské služby, neprodává materiál ani nepřijímá zakázky. Pokud v textech narazíte na nepřesnost, chcete upřesnit postup nebo navrhnout téma, které v zápiscích chybí, napište na uvedenou adresu.

Gobrarve
[email protected]